“Nezpůsobuje maso rakovinu?”

Někteří vědci tvrdí, že červené maso vede ke vzniku rakoviny tlustého střeva. V roce 2015 Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila, že červené maso je karcinogenem 2. třídy a zpracované maso je karcinogenem 1. třídy, což ho z hlediska rizika vzniku rakoviny tlustého střeva řadí do stejné kategorie jako kouření cigaret. Úroveň relativního rizika se pohybovala kolem 17 % u červeného masa a 18 % u zpracovaného masa.

Vědci z celého světa toto prohlášení kritizovali z několika důvodů. Nezávislí pozorovatelé procesu, který Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) použila jako podklad pro prohlášení WHO, poukázali na to, že se nejednalo o konsenzuální rozhodnutí, protože přibližně 30 procent účastníků s ním nesouhlasilo. Bylo zvažováno asi 800 studií, ale jen asi 50 z nich bylo uznáno za hodné podpořit stanovisko, že maso způsobuje rakovinu; ostatní studie byly z různých důvodů vyřazeny.

Dr. Georgia Edeová odvedla pozoruhodnou práci při třídění stejných údajů, které citovala IARC, a zjistila, že důkazy na podporu tvrzení, že maso způsobuje rakovinu, se zdají být poměrně nedostatečné. Kritiku doktorky Edeové najdete na webu DiagnosisDiet.com a stojí za přečtení. Shrneme-li to, její zjištění ukazují, že naprostá většina údajů pochází z epidemiologie, která vždy hází do jednoho pytle skutečné jedlíky masa s lidmi, kteří jedí nezdravé jídlo, jako jsou hamburgery, koktejly a hranolky.

Většina dalších výzkumů byla založena na studiích na potkanech, při nichž byla zvířata geneticky vyšlechtěna tak, aby se u nich vyvinula rakovina, dostala lék vyvolávající rakovinu a pak byla krmena masem a nějakým toxickým krmivem pro potkany. Tyto typy studií jsou jen stěží použitelné pro normálního člověka, který se stravuje zdravě, včetně masa, a studie v žádném případě přesně nereprezentují návyky čistě masožravého člověka (nebo toho, kdo jí Superpotravinovou stravu™️ například v eliminační úrovni - pozn. Mirka Jílka). Mezi těmito studiemi na potkanech a myších byla většina takových, které nepotvrdily hypotézu, že maso způsobuje rakovinu, a dokonce existuje studie, která došla k závěru, že slanina relativně chránila před rakovinou tlustého střeva. Dr. David Klurfeld, který byl jedním z členů panelu IARC, se nedávno k tomuto procesu vyjádřil. Byl poměrně znepokojen tím, že byly odmítnuty protichůdné důkazy a že velké procento členů panelu byli vegani nebo vegetariáni, ale tuto informaci v posudku nezveřejnili.

Předpokládejme, že by slabé důkazy, které WHO použila, byly dostatečné k tomu, aby naznačovaly skutečné relativní zvýšení rizika vzniku rakoviny o 18 %. Co to znamená? No, obecně přijímané celoživotní riziko vzniku rakoviny tlustého střeva je asi 4 procenta. Pokud má WHO pravdu, toto riziko se zvýší na 5 procent. Jinými slovy, na základě údajů, které podporují tvrzení WHO, dochází k obrovskému zvýšení absolutního rizika o 1 procento. Jedná se o jednu z klasických statistických her s čísly, které se používají k zastrašování lidí před konzumací něčeho, co někomu z různých důvodů nevyhovuje. Jako vždy, konzumace masa není jediným faktorem rizika vzniku rakoviny; mohli bychom se podívat také na věci, jako je hyperinzulinémie, abdominální obezita a chronický zánět (a mohli bychom si udělat mnohem děsivější obrázek).

Z mého pohledu existují dva možné přístupy k nařízení WHO: Můžete zpochybnit závěry WHO, protože jsou podloženy špatnými vědeckými poznatky, nebo můžete tyto závěry dát do souvislosti s dalšími faktory a určit tak celkové riziko. Lidé, kteří dodržují masožravou stravu, často uvádějí výrazně lepší stav inzulínu, nižší míru abdominální obezity a výrazné snížení zánětů. Když si dáte celý balíček dohromady, zjistíte, že celkové riziko rakoviny tlustého střeva u lidí, kteří se stravují masožravě, pravděpodobně klesá. Pamatujte - když mluvíme o asociačních údajích, vždy byste se měli ptát: "Platí to pro všechny lidi ve všech situacích?" Potkani, kteří byli geneticky vyšlechtěni tak, aby se u nich vyvinula rakovina, a kterým byl podán lék, který rakovinu podporuje, by neměli zahánět bolus toxického krysího žrádla steakem. Stejně tak lidé, kteří celý život jedí cukr, rostlinné oleje a rafinované obiloviny a stávají se rezistentními na inzulín a obézními, by se možná měli vyhnout trojitým hamburgerům se slaninou s hranolky a koktejlem.

V Asii nemá červené maso a zpracované maso (ať už vařené nebo syrové) v podstatě žádnou souvislost s rakovinou tlustého střeva a konečníku. Je snad maso na tomto kontinentu zázračně jiné než v Severní Americe? Pravděpodobně ne, zejména proto, že velká část červeného masa se do Asie dováží ze Spojených států. Mají Asiaté zvláštní geny odolné vůči masu? To také není pravděpodobné, protože když Asiaté emigrují do Spojených států, pravděpodobnost, že budou nemocní a tlustí a že se u nich vyvine rakovina, se zvyšuje. Místo toho možná vyšší výskyt rakoviny tlustého střeva a konečníku v Severní Americe souvisí spíše s odpadky, které jíme s masem, než s masem samotným. (Poznámka: V Asii žije jen asi 4,5 miliardy lidí, takže jsem si jistý, že je naprosto v pořádku jejich údaje ignorovat).

Přeložený výtažek z knihy The Carnivore Diet, od Dr. Shawna Bakera.